život Karla kryla
1938-1949
Významný knihtiskař Karel Kryl starší, který převzal podnik po svém otci také Karlu Krylovi, je po záboru Sudet v roce 1938 nucen i s rodinou přesídlit z Nového Jičína do Kroměříže. Zde úspěšně pokračuje ve své činnosti. 12. dubna 1944 se narodí Karel Kryl mladší - křestním jménem Karel Jan Kryl. Starší sestra Marie se narodila v roce 1943, mladší bratr Jan přijde na svět v roce 1947. Jejich matka Marie rozená Šebestová pochází z Frýdku-Místku. Se svou mladší sestrou patřily na přelomu třicátých a čtyřicátých let ke špičce ženské cyklistiky. U frýdeckých dědečka a babičky prožívají sourozenci Krylovi nejkrásnější prázdniny.
Rodinná knihtiskárna prosperuje po válce poměrně dobře a nebýt 25. února 1948 a komunistického puče, jistě by jednou i nejmladší z Karlů Krylů tento podnik vedl. V exilu později vydá několik svých básnických sbírek pečlivě knihařsky vyvedených v duchu tradice svého děda a otce. Komunisté však měli na soukromé podnikání spadeno. Nenáviděli ty, kteří vlastní pílí a talentem získali více než ostatní.
1950-1959
Idylické dětství skončí sourozencům Krylovým již v polovině roku 1950, kdy je před zraky celé rodiny zničeno zařízení tiskárny. Lidé se jim začnou vyhýbat. Ti, kteří se s nimi ještě nedávno přátelili, raději přecházejí na druhý chodník, aby je nemuseli pozdravit.
Nádherné město Kroměříž se brzy "péčí" komunistických primitivů stává šedým a nevlídným místem. Historickou kolonádu, kde si Karel Kryl hrával jako dítě, zatlučou fošnami a změní na obilné silo. Krylovi se musí několikrát stěhovat a žít v nedůstojných podmínkách. Na jejich perzekuci má zájem hned několik vlivných představitelů Kroměříže včetně Gottwaldova zetě Alexeje Čepičky.
Karel i Marie se ve škole učí velice dobře, ale přesto jim bude po jejím absolvování nabídnuta pouze práce v dolech. Na střední školu mohou zapomenout. Otec Kryl rozhodne vrátit se s celou rodinou do Nového Jičína. Marie a posléze i Karel budou úspěšně přijati na střední keramickou školu v Bechyni.
1960-1963
Na keramické škole má Karel Kryl potíže s disciplinou i s učiteli. Začíná však psát první písničky. Oficiálně bude označovat za tu vůbec první Potkal jsem svou tchýni, i když několikrát naznačí, že to tak docela nebylo. V roce 1962 maturuje a je odeslán na umístěnku pracovat v teplické továrně na sanitní keramiku. V svobodomyslných Teplicích zažívá jedny z nejkrásnějších okamžiků svého života. S novými přáteli hraje autorské divadlo a píše pro něj písničky. Setkává se s výtvarníky a muzikanty, kteří byli vypoklonkováni z Prahy a jiných větších měst až na sever Čech. První veřejné vystoupení má Karel Kryl právě roku 1962 v Teplicích. Pohoda netrvá bohužel dlouho, už následujícího roku je povolán na vojnu.
1963-1965
Člověk, který má potíže s disciplinou už ve škole, nemá jistě dobré předpoklady stát se příkladným vojákem kterékoli armády. Kryl není výjimka. Vojenský dril nenávidí a světlejší místa pro něj znamenají pouze chvíle, kdy píše písničky a verše nebo hraje divadlo. Vzniká také něžná a zároveň ostře kritická píseň Stéblo pšenice, která se z autorovy vůle, i z vůle pozdějších editorů na žádnou desku nedostane. S pořadem Nálet na blbý vyhrají první kolo armádní soutěže. Program sestává z písní a drobné poezie Karla Kryla i tvorby Suchého se Šlitrem. Posléze však budou diskvalifikováni, když politrukům dojde, že nejde o pásmo proti válce, nýbrž proti socialistické armádě. Na vojně se z Kryla definitivně stává kritik hlouposti a zvůle.
1965-1967
Po více než dvou letech vojenské služby se Kryl vrací do Teplic, kde se mezitím všechno změnilo. Ještě hraje divadlo, ale už ho to táhne jinam. Chce především dělat písničky a píše: Anděla, Salome, Pietu...
V šestašedesátém roce zkouší v Olomouci angažmá jako výtvarník a textař hudební skupiny The Bluesmen. Ti však chtějí zpívat především anglicky, takže se s Krylem zanedlouho rozcházejí. Přesto skupina s Hanou Ulrychovou natočí v roce 1968 na EP desku u Pantonu Nevidomou dívku. Půjde o vůbec první vydanou nahrávku Krylovy písně.
V roce 1967 se Kryl vrací do Nového Jičína a v podstatě se stává nezaměstnaným. To jen navenek, v té době napíše řadu ze svých nejlepších písní; Morituri te salutant, Veličenstvo Kat, Píseň Neznámého vojína. Opět díky Miloši Zapletalovi začíná nahrávat v ostravském rozhlase písničky, které se později stanou páteří první LP desky Bratřícku, zavírej vrátka.
1968
Hned začátkem ledna roku 1968 Karel Kryl přesídluje do Prahy a ocitá se v centru dění "Pražského jara", pokusu o reformu komunistického systému. Pracuje jako asistent scény v Československé televizi, v hlavním městě však ještě nekoncertuje. Objíždí kluby po celé republice, štace mu pomáhá získávat zejména Miloš Zapletal. Prosadí ho do ostravské televize a upozorňuje na něj Jiřího a Miroslavu Černé, kteří vysílají rozhlasovou hitparádu "Houpačka". Zpočátku Krylovy písničky ale nemají úspěch.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstupují do Československa armády pěti států Varšavské smlouvy, aby potlačily zdejší obrodný proces. Politické vedení v čele s Alexandrem Dubčekem v rozhodující chvíli selhává a svými podpisy pobyt okupačních vojsk legalizuje.
Koncem roku nasazují manželé Černí do "Houpačky" Krylovu Bratříčku, zavírej vrátka. Jeho píseň nejenže po prvním kole nevypadne, jak tomu bylo dosud, ale obsadí hned druhé místo. Během velké, ale jak se ukáže neúspěšné stávky studentů v listopadu 1968, Kryl pořádá řadu několikahodinových vystoupení na vysokoškolských fakultách.
1969
V lednu Krylův "Bratříček" rozhlasovou hitparádu vyhrává. Karel Kryl se stává slavný. Články o něm v tisku se množí. Dostává angažmá v Semaforu i ve Viole, zpívá i na Slovensku.
16. ledna se na Václavském náměstí zapaluje Jan Palach na protest proti nastupující normalizaci. Jeho čin otřese celým Československem i světem, ale na politické situaci to nic nezmění. 25. února téhož roku se upálí student Jan Zajíc, ale jeho čin je médii už většinou tiše ignorován.
24. března vychází první LP deska Karla Kryla "Bratříčku, zavírej vrátka" a brzy se stává podpultovým zbožím. V dubnu totiž střídá Gustáv Husák slabého Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka KSČ. Normalizace je na postupu.
Pro Karla Kryla paradoxně tyto tragické časy ledna až dubna 1969 znamenají největší vlnu popularity, na vavřínech ale neusíná. Tuší, k čemu vývoj spěje a píše Bílou Horu a Rakovinu. Zanedlouho jsou však jeho koncerty rušeny. V červnu odjíždí na pozvání studentského svazu do Norska. Je to jeho vůbec první cesta do západní Evropy. Po měsíci se vrací a zjišťuje, že normalizace postupuje ještě rychleji, než očekával.
odchod
21. srpen 1969 znamená první výročí okupace. Vzedme se vlna demonstrací po celé republice, ale je krvavě potlačena domácími pořádkovými jednotkami. Lidé vyvolávají jména reformních politiků jako byl Dubček, Smrkovský, Svoboda... a netuší, že byli jedni z těch, kdo na ně poslali běsnící policisty a milicionáře. Ruská armáda už nebyla zapotřebí. Na dlažbě zůstávají ležet zastřelení lidé. Tehdy zřejmě Kryl poprvé začíná pomýšlet na odchod ze země. 9. září odjíždí na folkový festival na Německý Burg Valdeck. V říjnu jsou uzavřeny československé státní hranice, Kryl v Německu zažádá o politický azyl.
Naštěstí se brzy stává volným spolupracovníkem rádia Svobodná Evropa. Neznamená to pro něj vysoký příjem, ale netrpí tak hned zpočátku úplným nedostatkem. Ještě v říjnu díky finanční pomoci přátel vydává druhou desku "Rakovina", která je celá reakcí na okupaci Československa a postupující normalizaci.
1970
Karel Kryl musí začínat od začátku, odchodem z Československa přišel o publikum. Z dobře vydělávající hvězdy pop music se stává zpěváčkem s nejistou budoucností. Zpívá především v Německu a ve Švýcarsku. Rok 1970 je pro něj co se týče písní nesmírně intenzivní. Dokonce natolik, že vydává svou třetí LP desku - třetí během necelých dvou let! Název dostává podle titulní písně "Maškary".
Po domově se mu stýská, ale ví, že by ho tam čekala jen perzekuce a možná i vězení. Exil mu přináší svobody, které by neměnil. Zdají se mu emigrantské sny, které ho inspirují k písni Pták Noh a píše kultovní píseň Lásko!
Začíná se učit polsky a v polštině i zpívá. Poláci mu jeho písně překládají. Pro jejich národ se tak Karel Kryl stává symbolem československé kultury. Ve Wroclawi v roce 1989 ho přivítají jako svého zpěváka.
1971-1975
V roce 1971 umírá Karlu Krylovi otec, předčasně. Jeho zdraví bylo nalomeno nucenými pracemi na stavbách komunismu. Je pohřben s Karlovou fotografií.
K. Kryl vlastním nákladem vydává desku "Bratříčku, zavírej vrátka!", kterou nahraje živě na koncertě ve Švýcarsku. Z posledních dvou desek mu zůstávají obrovské dluhy i proto, že velkou část nákladů odesílá bezplatně do Československa. Všechny je postupně dokáže splatit.
V dvaasedmdesátém roce se seznamuje s Evou Sedlářovou. Následujícího roku si ji bere za ženu. V roce 1973 má také první koncerty pro krajany v Americe. Žije naplno a publikuje; v roce 1974 vydává sbírku "7 básniček na zrcadlo" a EP desku "Carmina resurrectionis". Manželství bohužel po roce a půl končí krachem. Kryla to navždy poznamená.
Do úmoru pracuje na poetickém scénáři "Slovíčka", začíná studovat češtinu a neúnavně ji ohýbá. Z té doby pocházejí - pro odreagování - většinou žertovné písně a poezie. V mnichovské bance se seznamuje se svou budoucí ženou Marlen. Oba si zamilují Kanárské ostrovy.
1976-1980
Na univerzitě Ludvíka-Maxmiliána v Mnichově začíná studovat dějiny umění, ale nedokončí je. Na zimní dovolené v Rakousku píše píseň Plaváček, kde si povzdechne, že naše země křičí mlčením... Ne nadlouho. V lednu 1977 propuká v Československu hysterie kvůli prohlášení Charty 77. Nekonečné řady osobností ze strachu i z loyality podepisují tzv. Antichartu; i Jan Werich, pro Kryla je to velká rána. Zároveň neskrývá nadšení z toho, že se u nás konečně něco děje. Nastává velká vlna emigrace, Kryl nezištně zpívá po přistěhovaleckých lágrech. Činí tak po celou dobu svého exilu.
Napíše několik písní s čistě německým textem, ale jsou to spíše výjimky. Ve Švédsku Jiří Pallas zakládá vydavatelství Šafrán a prezentuje tam především české písničkáře. Vydává ale i vynikající desku polského písničkáře Jacka Kaczmarského. Společný koncert s Krylem budou mít za patnáct let v Praze.
Kryl nejprve solidárně přenechává prostor kolegům (Hutka, Třešňák...) a na konci roku 1979 vychází v Šafránu po devíti letech jeho nová dlouhohrající deska "Karavana mraků".
1981-1988
Karel Kryl intenzivně pracuje ve Svobodné Evropě na svých hudebních pořadech, ale vypomáhá i jako sportovní redaktor. Jeho vysílání je u nás na Svobodné Evropě nejposlouchanější. Zařazuje i tzv. "Ostré padesátky" (padesátky podle minutáže relací) kde pouští pouze heavy-metalovou a nejtvrdší rockovou muziku. Roku 1983 se konečně stává stálým zaměstnancem rozhlasové stanice. Koncertuje pro krajany v Rakousku, ve Francii, Švédsku, Spojených státech, Kanadě, Austrálii a dalších zemích. Vychází LP deska "Plaváček" (1983) a několik sbírek poezie. Píše rýmované komentáře na aktuální politická témata. Ve svých nedělních "padesátkách" vysílá spíše než vlastní tvorbu ostatní exilové písničkáře.
1989
Na dovolené v Itálii napíše výraznou báseň "Lot", kde se vyrovnává s tím, že vlastí i po dvacetiletém exilu pro něj zůstává Československo. V červenci má ve Vídni společné koncerty s Jaromírem Nohavicou a Josefem Streichlem.
Na začátku listopadu v polské Wroclawi propuká festival československé nezávislé kultury. Na dvou velkých koncertech se schází špička našich písničkářů z exilu i z domova. Karel Kryl je hlavní hvězdou. Je šťastný, že po dvaceti letech zpívá pro ty, jimž byly jeho písně a jeho práce v rádiu Svobodná Evropa především určeny. Na konci druhého koncertu někdo vykřikne "Ahoj v Praze!" Kryl ale dává komunismu ještě minimálně rok. Tentokrát se rád mýlí...
NÁVRAT
17. listopadu dochází k zmasakrování povolené demonstrace studentů na pražské Národní třídě. Uprostřed nastalých společenských změn umírá 24.11. v ostravské nemocnici Karlu Krylovi maminka. Karel Kryl po menších peripetiích získává jednodenní sociální vízum a odlétá do Československa na pohřeb. Jeho letadlo přistává na pražském Ruzyňském letišti 30. listopadu 1989.
Hned z letiště odjíždí na tiskovou konferenci do Mladé fronty. Zpívá Bratříčka a recituje báseň "Lot" - Táži se, zda ta zem je vskutku mojí zemí... Poté odjíždí do Nového Jičína na smuteční obřad. Prožívá obrovskou radost z toho, co se kolem děje a zároveň je nešťastný z matčiny smrti.
První koncert má na pražské právnické fakultě. 3.12. vystupuje jako zlatý hřeb večera na velkém "Koncertu pro slušný lidi". 4.12. s ním zpívá Karel Gott hymnu na Václavském náměstí - Kryl se s tím nikdy nesmíří. Koncertů a vystoupení po celém Československu má do konce roku ještě několik desítek.
1990
Už v prosinci předchozího roku začíná psát píseň Sametové jaro, kterou kritizuje liknavost vyrovnání se s minulostí. Básní Timur a jeho parta upozorní na neprofesionalitu a pochybnou kvalitu lidí kolem Václava Havla - mezi jeho poradci je řada agentů komunistické Státní bezpečnosti. Kritizoval za to i V. Havla samotného. V době, kdy Havel a další představují pro většinu národa nedotknutelnou modlu, Kryl pojmenovává boj o moc a koryta či likvidaci našeho hospodářství. Mezi lidmi se proto stává stále méně populárnější. V tisku často dochází k nepochopení či překroucení jeho výroků. V písni Od Čadce k Dunaju naznačuje kam se ubírají Česko-Slovenské vztahy. Lidé se možnosti rozdělení Československa smějí. Poslanci se hádají o pomlčku v názvu státu a o kompetence. Aniž by to lidé vnímali, začíná pomalý rozklad společné republiky. V tisku se objevují drobné a nenápadné zprávy o stagnující ekonomice. Politici, veřejnosti i většina žurnalistů je neberou vážně, Kryl nad tím kroutí hlavou a žasne. Koncem roku píše svou nejspíš nejlepší poexilovou píseň Monology.
1991-1992
Už v prosinci předchozího roku začíná psát píseň Sametové jaro, kterou kritizuje liknavost vyrovnání se s minulostí. Básní Timur a jeho parta upozorní na neprofesionalitu a pochybnou kvalitu lidí kolem Václava Havla - mezi jeho poradci je řada agentů komunistické Státní bezpečnosti. Kritizoval za to i V. Havla samotného. V době, kdy Havel a další představují pro většinu národa nedotknutelnou modlu, Kryl pojmenovává boj o moc a koryta či likvidaci našeho hospodářství. Mezi lidmi se proto stává stále méně populárnější. V tisku často dochází k nepochopení či překroucení jeho výroků. V písni Od Čadce k Dunaju naznačuje kam se ubírají Česko-Slovenské vztahy. Lidé se možnosti rozdělení Československa smějí. Poslanci se hádají o pomlčku v názvu státu a o kompetence. Aniž by to lidé vnímali, začíná pomalý rozklad společné republiky. V tisku se objevují drobné a nenápadné zprávy o stagnující ekonomice. Politici, veřejnosti i většina žurnalistů je neberou vážně, Kryl nad tím kroutí hlavou a žasne. Koncem roku píše svou nejspíš nejlepší poexilovou píseň Monology.
1991-1992
Dostává zlatou desku za 250 000 prodaných alb "Rakovina" a zároveň křtí svou novou desku "Tekuté písky". Deska "Bratříčku, zavírej vrátka" je vyhlášena nejlepším československým albem za poslední čtvrtstoletí. 1. dubna 1991 za ni přebírá na pražském Žofíně zlatou desku - opět za 250 000 prodaných výlisků. 7. února 1991 se žení se svou přítelkyní Marlen Bronsertovou.
Všímá si rostoucího napětí mezi Čechy a Slováky. Po volbách nastupují Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem a půlí republiku, bez toho aniž by o souhlasu občanů vyhlásili referendum. Karel Kryl zpívá 28. října 1992 na mítinku za společný stát. Pořadatelem je Sociální demokracie. Kryl na začátku svého vystoupení řekne, že zde není kvůli žádné partaji, ale pro Československo. Jeho účasti se ale okamžitě chytí Krylovi odpůrci a v tisku začnou šířit, že se "Kryl dal k ČSSD a k levici". Ten si však naopak hodlá i nadále udržet nezávislost. Stejnou měrou kritizuje chování a politiku levice i pravice. Na podzim vychází LP sestavené z Krylovy poezie "Dvě půle lunety" a u malé firmy Janez jeho poslední deska "Monology", kterou reaguje na současnou situaci ve společnosti. Odvíjejí se poslední dny společného státu.
1993
1. ledna přestává Československo existovat. Kryl je stále častěji na Slovensku, kde má široké publikum. Češi se od něj odklánějí, ve společnosti narůstá zájem spíše o věci a peníze, jak se Kryl obával. Píše Demokracii, kterou považuje víceméně za častušku, ale přesto jinou píseň už napsat nedokáže. Pracuje na delší básnické skladbě Má vlast..., kde se vyrovnává se ztrátou své země, pro kterou dvacet let exilu pracoval. Na Slovensku natáčí písničkový film "Kdo jsem?" a s Milošem Čermákem napíše knihu rozhovorů "Půlkacíř". Chystá se s touto zemí skoncovat a odjet na odpočinek, posléze však zjišťuje, že to nedokáže. Zpěvák Raven vydává na CD své cover-verze Krylových písní, ale toho zpěvákova snaha příliš nenadchne. V Bontonu vychází CD "To nejlepší" (sestavená je z prvních tří alb, LP "Tekuté písky" a EP "Carmina resurrectionis"). Kryl ale říká, že "to nejlepší" teprve napíše.
1994
Podařilo se mu rozbít vlastní pomník, který stvořila jeho legenda. Tím se dostal znovu blíž k lidem, jak si přál, ale přináší mu to nemálo zklamání. V hospodách se často volá po "starých zlatých časech za komunismu".
Kryl vytrvale odmítá demokracii bez sociálního aspektu, ale v politickém spektru nenachází stranu, která by to byla schopná nebo jen ochotná zajistit. Je unavený a rozčarovaný ze sílícího nezájmu obyvatelstva o veřejné dění. Dál vystupuje proti přehmatům politiků a v hospodářství, postrádá účinný a průhledný právní řád. Lidé ho stále nechápou. Trápí se tím, že jsou tak slepí a že jich je tolik. Dají mu za pravdu až v roce 1997, kdy se rozplynul mýtus Klausovy ekonomické reformy a nedotknutelnosti Václava Havla. Karel Kryl se to už nedozví, 3. března 1994 umírá v mnichovské nemocnici na těžký infarkt.
Komentáře
Přehled komentářů
Karel byl jeden z mnoha byl to ale jeden z těch co šli slyšet a proto ti dík karle nikdy na tebe nezapomeneme a vždy budem mít na paměti slova z tvých písních (já osobně:balšoje vam spasiva braťa za chvatčiky spasiva boše nikakda nezaboděm)
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
(!!!!!!!!!!!!!!!!, 26. 2. 2008 0:15)jo byl to borec, ja s komousema nema m problem a vim ze na kazde vlade sou nake mouchy ,ale kdyz po prevratu se na nej Havel vysral to me to pekne nasraloo
antikomunismus.cz
(Jarda Hak, 12. 7. 2007 23:52)Karel byl mrte borec skoda ze ho lidi nebrali vazne a nekteri bohuzel nepochopili
dík\
(Bohemia Patriot, 5. 8. 2008 0:49)